Je půlnoc.
Maminka v sousedním pokoji opět volá.
Vstáváte.
Po čtvrté za dnešní noc.
Tělo Vás bolí, oči pálí.
Vyřešíte, co je potřeba, vrátíte se do postele.
I když víte, že už neusnete.
Tělo je vyčerpané, ale mozek běží.
„Co bude zítra? Co lékař říkal? Co s tatínkem? Jak dlouho to ještě bude trvat?“
Pokud jste ten člověk, kdo pečuje o stárnoucího rodiče, manžela po mrtvici nebo dospělé dítě s nemocí — víte přesně, o čem mluvíme.
Žádný odpočinek, žádná dovolená, žádné soukromí.
A k tomu pocit, že jste sama. Že to nikdo jiný nevidí.
Tento článek je pro Vás.
Je hlavně o tom, co s Vaším tělem dělá nepřetržitý stres.
A o tom, jak Vám může jedna bylinka pomoci alespoň trochu se nadechnout.
Nemoc, o které se nemluví
Podle průzkumu Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2024 má zkušenost s dlouhodobou péčí o blízkého přibližně 2,5 milionu lidí v Česku. Nejčastěji se starají o rodiče nebo partnera. (Zdroj)
Chronická únava, kterou žádný spánek nevyspí. Podrážděnost. Pláč bez příčiny. Zapomínání. Bolesti hlavy, zad, kloubů. Stoupající krevní tlak. Žaludeční problémy. A pocit, který je možná nejhorší. Pocit viny, když si na chvíli odpočinete.
Mezi lékaři má tento stav svůj odborný název.
Caregiver burnout = vyhoření pečující osoby.
Vaše tělo není líné. Je prostě vyčerpané z dlouhého sprintu, na který lidské tělo není stavěné.
Co dělá nepřetržitý stres s tělem
Když je tělo v ohrožení, vyplaví kortizol.
To je v pořádku, protože je to jen krátkodobě.
Když je tělo v ohrožení rok, dva, pět let, kortizol zůstává vysoko.
A to už není v pořádku.
Chronicky vysoký kortizol dělá s tělem několik nepříjemných věcí:
- Oslabuje imunitní systém — proto pečující osoby častěji onemocní.
- Zhoršuje paměť a koncentraci — proto se Vám zdá, že „blbnete“.
- Zvyšuje krevní tlak.
- Narušuje spánek.
- Zhoršuje hojení ran.
- A zvyšuje riziko deprese.
Vaše tělo si volá o pomoc.
Bohužel nikdo Vám obvykle tu pomoc nedokáže poskytnout, protože všichni kolem řeší toho druhého.
Vaši nemocnou maminku. Vašeho otce po mrtvici.
Co může pomoci
Tady musíme být upřímní, žádná bylinka nevyřeší Vaši situaci.
Jediné, co situaci vyřeší, je odlehčení.
Pomoc někoho dalšího, pečovatelská služba, týdenní hospitalizace, kdy se o nemocného postará někdo jiný. Krátký rozhovor s psychologem.
Ale když to nejde, a v Česku bohužel často nejde, můžete alespoň pomoci tělu, aby vydrželo.
Ašvaganda v této situaci pomáhá hned ve dvou rovinách. Jak přesně to v těle dělá, rozebíráme v článku ashwagandha a kortizol.
Snižuje vystřelený kortizol
Vaše tělo přestane být v neustálé pohotovosti.
Vy přestanete reagovat na každou maličkost jako na katastrofu.
Zlepšuje spánek
I když nemůžete spát osm hodin v kuse, alespoň ty čtyři hodiny mezi jedním probuzením a druhým budou kvalitnější.
Hlubší spánek znamená lepší regeneraci.
Co o tom říkají lidé, kteří objevili ašvagandu
V zahraničních diskusích se opakovaně objevuje jeden vzorec.
Žena ve věku 50–65 let. Pečuje o nemocného rodiče. Nespí. Mívá deprese. Občas pocit úzkosti.
A teprve když začne s ašvagandou, popisuje, že se „přestala bát všeho“. „Přestala reagovat na každou blbost.“ „Konečně začala spát.“
Tohle nejsou zázračné příběhy.
Tohle je popis toho, co se může stát, když přestanete žít na adrenalinu a Vaše tělo dostane šanci se nadechnout.
Praktické tipy pro pečující
Pokud zvažujete ašvagandu, stačí jedna kapsle denně. Víc není lépe. Kolik, kdy a jak dlouho, rozebíráme v článku o dávkování ashwagandhy.
Užívejte ji večer. Pomůže Vám s nočním kortizolem, který je u pečujících osob nejnáročnější.
Dejte si čas.
První změny – klidnější spánek, míň nočního probouzení – lidé hlásí po dvou až čtyřech týdnech. Plný efekt přichází zhruba po osmi až dvanácti. Nečekejte zázrak po prvním dnu.
Zkombinujte ji s hořčíkem. Lidé, kteří pečují o své blízké, mívají často chronicky vyčerpané magnesium. Pokud je tělo v dlouhodobém stresu, tak hořčík ubývá rychleji.
Hořčík volte ideálně ve formě bisglycinátu — my ho máme jako Magnesium Bisglycinát. Pomůže lépe spát a uvolnit svaly. Samotnou Ashwagandhu 2000 mg najdete v e-shopu taky. Než začnete, mrkněte, pro koho ašvaganda není.
A to nejdůležitější.
Tohle určitě není návod k tomu, že ašvaganda všechno spasí a Vy díky ní vydržíte další měsíce pečovat bez pomoci.
Toto je malé pošťouchnutí k tomu, že možná existuje něco, co Vám může malinko ulevit.
A je tu jen a jen pro Vás.
Určitě se nestyďte za to, že potřebujete pomoct. Pokud to jenom trošku jde, řekněte si o ní. O nějakou terénní pomoc, krátkodobou hospitalizaci, psychologickou podporu. Pomoc někoho z rodiny, kdo Vás na pár hodin vystřídá.
Jste hrdina i hrdinka!!!
Lidé, kteří sami doma pečují o své blízké, jsou pro mě hrdinové.
Možná to tak necítíte, možná si myslíte, že je to přeci normální, tak bohužel není.
Bez Vás by tisíce starých a nemocných lidí nemohly dožít doma se svou rodinou.
Pozor ale na to, abyste to nedělali na úkor svého zdraví, všechno má své hranice.
Protože pokud nepomůžete sobě, těžko se pak můžete postarat o své blízké.
A první krok k tomu je uvědomit si, že Vaše tělo je vyčerpané.
A potřebuje pomoc.
Pečujete o někoho a cítíte, že už nemůžete?
Pokud si dovolíte krátký oddych, co Vám pomáhá nejvíc? Je to krátká procházka, setkání s kamarádkou nebo jen chvilka pro sebe s dobrým kafem a knížkou?
Napsat komentář