Zamýšleli jste se někdy nad tím, proč stárneme?
Někteří vědci takovému bádání obětují veškerou svou energii.
Žádná jediná příčina stárnutí neexistuje.
Stárnutí je důsledkem několika věcí, které v našich tělech probíhají.
Tady je 9 nejdůležitějších, které mohou ovlivnit jak dlouho žijeme.
Samozřejmě ve zdraví.
Nikdo nechce na sklonku života běhat po doktorech.
Konec stárnutí
Nedávno jsem při hledání zajímavých knih o zdraví a dlouhověkosti narazila na knížku „Konec stárnutí: Proč stárneme a proč už nemusíme“ od Davida Sinclaira – australského biologa a profesora genetiky na Harvardu.
Zběžně jsem jí prolistovala, a protože mě zaujala, pustila jsem se do čtení.
Zjistila jsem, že to je to psáno hodně vědecky, a tak je to pro běžného smrtelníka jen těžko uchopitelné.
Proto se teď a v některých dalších článcích pokusím předat to nejdůležitější, co jsem se dozvěděla.
Chcete žít do stovky? Déle?
Moje babička zemřela v 93 letech. Stářím.
Nedostala infarkt, ani jí nepostihla mrtvice. Neměla rakovinu ani cukrovku. Ani žádnou jinou závažnou nemoc.
Jediné, co jí zhruba od 40 let trápilo, byla artróza. Co si pamatuju, trpěla bolestmi kloubů a v posledních letech i páteře.
Ke konci života trpěla běžnými problémy starších lidí. Hůře viděla, slyšela. Hůř se pohybovala. Občas něco zapomněla. A tělo prostě přestalo správně fungovat. Ale měla štěstí, že se na sklonku svého života potkala i se svými pravnoučaty.
Já osobně si nedokážu představit dožít se 100 let. Nebo dokonce ještě víc.
Vědci tvrdí, že je to možné. Že v budoucnu bude věk 100 let běžný. A navíc, že se tahle hranice bude posouvat.
Já si to v tuhle chvíli představit nedokážu. Ale co určitě chci, je dožít se co nejvyššího věku ve zdraví, že budu moci fungovat a užívat si života a rodiny.
Teď zpět ke knížce Konec stárnutí.
9 charakteristických známek stárnutí
David Sinclair je profesor genetiky na Harvardské lékařské fakultě a za svůj výzkum a významné objevy získal už více než tři desítky ocenění.
V knížce popisuje nejnovější výsledky vědeckých bádání. Ať už ze své laboratoře, nebo dalších vědců zabývajících se dlouhověkostí. Tím, co způsobuje, že stárneme. Jestli je možné stárnutí zpomalit.
V tuhle chvíli podle vědců neexistuje jediná objevená příčina, která by vysvětlila, proč stárneme. Je to soubor několika procesů, chyb, které v těle probíhají.
V roce 2013 vydal španělský biochemik Carlos López-Otín studii Charakteristické znaky stárnutí a v ní identifikoval 9 znaků.
Je logické se domnívat, že pokud bychom dokázali vyřešit byť jen jeden z nich, prodloužil by se tím nejen věk dožití, ale i kvalita našich životů.
1. Zkracování telomer
Telomery jsou zjednodušeně koncové části lidských buněk.
Najdeme je na každém konci DNA vlákna a chrání naše chromozomy před poškozením.
Pro představu se často jako příměr používají tkaničky od bot, na jejichž konci jsou kovové nebo plastové ochrany, díky kterým se netřepí.
A podobně je to vlastně s telomery. Chrání chromozomy na konci DNA.
Telomery ovlivňují jak naše buňky a tedy náš organismus stárne.
Jak se buňky našeho těla dělí, tak při každém dělení se telomery zkracují.
A to až do té doby, kdy jsou natolik krátké, že buňka odumírá.
Řada vědeckých studií už prokázala vztah mezi zkrácenými telomery a stárnutím buněk.
Hodně citlivý na zkracování telomerů je například náš imunitní systém, potom buňky kůže a vlasové buňky.
2. Genomová nestabilita
Tím, že jsme v životě vystaveni různým škodlivým látkám, tak dochází k poškození genomů a DNA.
Vznikají tak mutace, které jsou příčinou řady závažných onemocnění. Například rakoviny. Nebo různých neurodegenerativních onemocnění jako je amyotrofická laterální skleróza nebo myotonická dystrofie.
Škodlivé látky jsou všude kolem nás a úplně se jim nejde vyhnout. Ale určitě je možné nekouřit, vyhýbat se přebytku plastů.
Věděli jste například, že když dáte plastovou nádobu do mikrovlnky, tak se uvolňuje mnohem více škodlivých polychlorovaných bifenylů?
A pak různé pesticidy, rozpouštědla, ale i UV nebo rentgenové záření. A to rozhodně není vše.
3. Změny epigenomu
Epigeny určují jak vypadá nos, ucho, pusa a další naše orgány. I přesto, že DNA všech buněk je prakticky stejné, tak díky epigenům každý orgán vypadá jinak.
Epigenetika říká buňkám, čím se mají stát. Ale stárneme, tak se tyto informace ztrácí a ještě navíc jdou špatně číst.
Stárnutí je doprovázeno epigenetickými změnami. Pochopení a manipulace s epigenomem je příslibem pro zlepšení patologií souvisejících s věkem a prodloužení zdravé délky života. (Zdroj: Cell, The Hallmarks of Aging,2013)
Epigenetické změny vyvolává řada faktorů. Například strava, cvičení, ale i stres, deprese, úzkosti. A také působení chemických látek.
V průběhu života se epigenetické změny hromadí a místo, aby nám pomáhaly, tak naše buňky poškozují.
4. Narušení proteostázy
Proteostáza je stav, kdy tělo dokáže vytvářet proteiny stabilní, bez chyb a vyrovnané množství.
Proteiny jsou základem prakticky všech organismů a v našem těle se neustále rozkládají a skládají. Pro naše tělo jsou absolutně nezbytné, protože mají na svědomí mnoho funkcí a procesů.
Jenže nic není dokonalé a může nastat situace, kdy je proteostáza narušená. Kdy je proteinů nadbytek nebo naopak nedostatek. Případně jsou vytvořené proteiny chybně složené.
A díky tomu neplní svojí funkci nebo se rovnou stávají odpadem, který v organismu působí další problémy.
Mezi nemoci, které vyplývají v důsledku proteostatických změn patří například Alzheimerova choroba, Huntingtnova choroba, nebo také cystická fibróza.
5. Deregulované detekce živin
Pro správné fungování potřebuje naše tělo dostatek živin. Ty si ukládá, přesouvá, využívá, jak potřebuje.
A potřebuje tedy dobře jednotlivé živiny rozeznat a poslat na to správné místo, nebo využít na tom správném místě, procesu.
Pokud dojde k poškození toho rozeznávání, nemůže správně fungovat.
Celé tělo nebo jednotlivé orgány pak trpí podvýživou a vznikají různé nemoci. Například cukrovka nebo jiné poruchy metabolismu.
6. Mitochondriální dysfunkce
Mitochondrie vykonávají funkci buněčné elektrárny.
Jsou v každé buňce našeho těla a obsahují vlastní DNA. Jsou takovou továrnou na energii, kterou potřebuje pro svoji činnost každá buňka.
Energii, kterou vyrobí, tělo používá na různé buněčné procesy, například výrobu proteinů nebo kontrakce svalů.
Tyto mitochondrie jsou vystaveny oxidačnímu stresu, který na nás působí. A během života tak ztrácí svou funkci a přestávají fungovat.
Ale jsou to výrobci energie, takže čím více máme těch dysfunkčních, tím méně energie vyrábí.
To se pak projevuje různými problémy, jako jsou neuropatie, chronické záněty, které zase způsobují další problémy.
7. Záněty ve zdravých buňkách
Záněty ve zdravých buňkách vyvolává nahromadění senescentních buněk. To jsou buňky, které stárnou. Buňka se přestává dělit a přichází buněčná smrt.
Na scénu pak vstupuje imunitní systém, který tyto odumřelé buňky odstraní.
Ne všechny buňky ale odumřou. Některé zůstávají v těle, ale už se dál nedělí.
Jenže jak víme, imunita se může s věkem zhoršovat a v těle se pak hromadí tyhle částečně odumřelé buňky, vysílají špatné signály zdravým buňkám a vzniká řada problémů.
Například vznikají záněty. A tím další zátěž pro organismus.
8. Vyčerpání kmenových buněk
Kmenové buňky jsou základní a univerzální buňky v těle a tvoří se z nich veškeré další buňky.
Jsou pro tělo nesmírně nejen důležité na počátku života plodu, ale i v průběhu celého života.
A to proto, že jsou schopné doplňovat a opravovat poškozené buňky, nebo ty vyčerpané.
A tak logicky vyplývá, že pokud se i kmenové buňky vyčerpají, nejde je nahradit.
Vyčerpání kmenových buněk je známkou stárnutí a v tuhle chvíli je nevratné.
9. Narušení mezibuněčné komunikace
Aby všechny buňky a procesy v těle fungovaly, musí mezi nimi logicky probíhat komunikace.
Jenže pokud ji něco naruší, vzniká šum a z toho pramenící problémy.
Například chronické záněty nebo dlouhodobý stres způsobí, že se v těle hromadí například cytokiny, které za normálních okolností plní svoji funkci a přenáší informace mezi buňkami. Ale ve zvýšeném množství dokáží způsobit komunikační chaos.
Tak, to bylo 9 faktorů, které způsobují stárnutí a které do dnešního dne vědci objevili a popsali. Je na nich postavená celá moderní teorie stárnutí. V roce 2013 ji popsal biochemik Carlos Lopez-Otin.
Co bude dál? To ukáže čas.
Recept na dlouhověkost?
Co už dnes víme a je prokazatelně přínosem pro delší a spokojený život?
Možná už jste slyšely pojem „blue zone“. Modré zóny jsou oblasti, kde žije hodně stoletých lidí. Například japonská Okinawa, italská Sardinie a kostarický poloostrov Nicoya.
A tak logicky vědci se ptají a zkoumají, jak je to možné. Co tito lidé dělají jinak, než jinde.
Ukazuje se, že je to způsobeno tím, co jedí a jak žijí. Na základě toho vznikla už řada diet a doporučení co jíst, když se chcete dožít ve zdraví vysokého věku.
To by bylo téma na samostatný článek, nicméně ve zkratce lze shrnou tyto zásady.
Lidé v modrých zónách jedí hodně ovoce a zeleniny, luštěnin a celozrnných výrobků. Naopak omezují cukr, mléčné výrobky a maso. A samozřejmě se snaží připravovat jídlo co nejpřirozeněji. Jedí opravdové jídlo, ne průmyslově zpracované.
Chcete tedy pro delší a kvalitnější život udělat něco už dnes?
Tady je pár praktických tipů…
2. Dejte si pozor, kdy a co jíte
3. Sladce spěte
….
Další budeme publikovat na tomto blogu.
Stárnutí je vlastně nemoc
Pokud zemře člověk, lékaři určí příčinu úmrtí.
Je to zpravidla v důsledku nějaké nemoci. Například rakoviny, mozkové příhody nebo srdečního selhání. Každá nemoc má své označení a číslo.
A zanáší se do statistik. Celosvětově. Díky tomu můžeme říct, že nejčastější příčinou, díky které lidé umírají, jsou nemoci srdce a oběhové soustavy obecně.
Stáří (přirozená smrt) své číslo nemá. A nevedou se tedy ani statistiky přirozeného úmrtí. Protože lékaři vždy najdou v těle něco, co lze označit za příčinu smrti.
Možná, že až si jednou lidé připustí, že stárnutí je nemoc jako každá jiná, získá náležitou pozornost.
Do kolika let se chcete dožít Vy?
Napište do komentářů své poznatky z přemýšlení o dlouhověkosti.