Vysoký tlak je v Česku velký strašák.
Státní zdravotní ústav říká, že hypertenzi má u nás přibližně 40 % osob ve věku 30-79 let. Muži ve větší míře než ženy. (Zdroj)
Český statistický úřad říká, že přibližně každý třetí umře v souvislosti s kardiovaskulárními potížemi. (Zdroj)
Já jsem trochu skeptický.
Nejsem zastáncem teze, že skoro polovina lidí je nemocná a musí brát léky. Zvlášť když se počet hypertoniků za poslední dekádu vzrostl o třetinu.
Ale nejsem zastáncem ani toho, že máme svůj život nechat plynout a vyhýbat se doktorům.
Tak jsem se podíval trochu hlouběji. Na čísla. Na příčinu. Na to, jak to funguje.
Tchán mi totiž zemřel ve svých nedožitých 75 letech na cévní potíže. Krátce poté co šel do důchodu mu doktor diagnostikoval vysoký tlak. Tak si ho měřil a to i několikrát denně. A trápilo ho, co viděl. Problém byl v tom, že si ho měřil, ale nic s tím nedělal. Ano, pravda zobal prášky, ale to nestačilo.
Proč nám vlastně stoupá tlak?
Odpověď na tu otázku je jiná, než si většina lidí myslí. A pokud chcete žít dlouho a kvalitně, je to dost možná ta nejdůležitější otázka, jakou si můžete položit.
Důležité upozornění
Na začátek chci říct, že tento článek nenahrazuje lékařské vyšetření, ani nemá sloužit jako doporučení vysadit nějaké léky.
Nejsem lékař. Jsem 47letý softwarový inženýr, který se intenzivně zajímá o své zdraví. Pokud někde najdete chybu, budu rád, když mě opravíte.
Nechci říkat, že existuje nějaká konspirace lékařů a byznysu. Lékaři mají svou roli a včasným zásahem nám mohou zachránit život.
Pokud máte potíže se svým tlakem nebo obavy, obraťte se na svého lékaře a nepodceňujte žádné symptomy.
Každý máme své zdraví ve svých rukou a každý jsme jedinečný. Respektujme to a přistupujme k tomu tak. To, co může pomoci jednomu, druhému může přitížit.
Co vlastně měří tlakoměr (tonometr)
Tlakoměr neměří, jestli jste zdraví. Měří, jak silně musí krev tlačit, když projde manžetou.
Horní číslo (systolický tlak) se měří v milimetrech rtuti (mmHg) a ukazuje špičku, kdy srdce stáhne svaly a vystřelí krev do tepen.
Spodní (diastolický) ukazuje klidovou hodnotu mezi údery.
Obě čísla jsou užitečná. Ale ani jedno z nich vám neřekne, proč je ten tlak takový, jaký je.
To je první důležitá věc. Tlakoměr ukáže důsledek. Příčinu neukáže.
Když mám číslo 145/85, je to jen údaj. Není to zjištění a není to nemoc.
Je to jako kdyby vám teploměr řekl, že v místnosti je sedmadvacet stupňů.
Užitečné? Ano.
Ale neříká to, jestli si hodně přitápíte v zimě nebo jsou právě letní vedra.
Najednou je ten pohled úplně jiný.
A přece se k číslu označujícímu tlak často chováme tak, jako by to byla všeobjímající odpověď.
Tepny stárnou a tlak se zvedá
Naše tepna je živá tkáň.
- Má vnitřní výstelku, která sama reaguje na to, co kolem ní krev nese.
- Střední vrstvu s pružnými vlákny a vazivem.
- Má svaly, které ji dokážou stáhnout nebo uvolnit.
A dohromady to celé tvoří orgán, který stárne jako všechno na světě.
Pružná bílkovina elastin, díky které je céva mladá a poddajná, se postupně nahrazuje tvrdším vazivovým kolagenem. Tepna ztrácí schopnost se napnout a vrátit zpět.
Vnitřní výstelka, která za normálních okolností sama vyrábí molekulu, jíž se céva uvolňuje a otvírá, začne pracovat hůř — bere ji opotřebení od volných radikálů, tichý dlouhodobý zánět, špatná strava, nedostatek pohybu.
A teď to důležité. Tepny začnou tuhnout dřív, než se vám zvedne tlak. Ne naopak.
Tepny tuhnou dřív, než to ukáže tlakoměr
To není z mé hlavy, to ukázaly dvě velké dlouhodobé práce.
První, vedená Mitchellem a kolegy v roce 2010, sledovala stovky lidí roky a roky a zjistila, že u těch, kterým tepny postupně tuhly, se časem objevil vysoký tlak. (Zdroj)
Druhá studie, Kaess a kolegové z roku 2012, došla ke stejnému výsledku na ještě větší skupině. (Zdroj)
Když si to spojíte dohromady, vyjde z toho něco zajímavého…
Obvykle si člověk myslí: Dostal jsem vysoký tlak. Vysoký tlak mi poškozuje cévy a srdce. Musím brát léky a nemoc je pryč.
Ve skutečnosti, alespoň u většiny lidí po padesátce, platí: Cévy mi stárnou a postupně tuhnou. A jakmile ztratí dost pružnosti, srdce musí silněji tlačit, aby dostalo krev, kam potřebuje. To pak vidíme na tlakoměru.
To je důvod, proč říkám, že tlak je důsledek. Ne příčina.
Ještě pro úplnost doplním, že to není jednosměrná šipka, ale spirála. Vysoký tlak následně poškozuje cévní stěnu, což vede k dalšímu zvýšení tlaku a dalšímu poškození.
Ale to nic nemění na hlavní pointě: když řešíte jen číslo a neřešíte své tepny a žíly, řešíte důsledek, ne příčinu.
Co znamená 140 na 90 u sedmdesátníka a u čtyřicátníka?
Stejná čísla, jiný příběh.
U čtyřicátníka 140/90 obvykle znamená, že je něco v nepořádku — buď s váhou, stravou, alkoholem, spánkem, stresem, nebo s ledvinami. Diastolický tlak je vysoký, protože céva by měla být ještě docela pružná. Tady dává smysl s lékařem řešit příčinu a užívat léky.
U sedmdesátníka může 140/90 znamenat tepny ztuhlé stárnutím a léky na tlak mohou udělat paseku. Ovlivňují totiž také ten spodní (diastolický) tlak. A příliš nízký diastolický tlak (pod 70, někdy pod 60) je u starších lidí spojován s pády, kognitivním poklesem a s vyšší úmrtností.
Co tím chci říct?
Možná má ten vysoký tlak v těle svůj důvod. Možná to není nemoc, ale způsob, jakým se tělo vyrovnává se stárnutím a potřebou zásobit krví celé tělo.
Ale co já vím. Nejsem lékař, abych rozpoznal každou nemoc. Jen si vzpomenu na to, co říká moje mamka, zdravotní sestra: „Když jdeš k doktorovi, tak vždycky něco najdou.“
Epidemie lidí s vysokým tlakem?
Pojďme se ale ještě zastavit u samotných čísel.
Když se u nás celkově počet léčených hypertoniků blíží 2,2 milionu (2023, Ministerstvo zdravotnictví), a toto číslo za poslední dekádu vzrostlo o polovinu, tak to u mě zvedá obočí.
Máme tu nějakou novou epidemii? Jsou všichni najednou nemocní?
Jeden anglosaský lékař vzpomínal na svou matku, zdravotní sestru: „Tehdy když přišel pacient se 140/90, lékař mu řekl, ať změní stravu a hýbe se víc. Léky nedostával. Dnes, jakmile diastola přejde 80, sahají hned po předpisu.“
Hranice pro definici hypertenze postupně klesá:
- 70. a 80. léta: přibližně 160/95
- 1993 (JNC V): 140/90
- 2017 (ACC/AHA v USA): 130/80
- 2024 (ESC, Evropa): definice zůstává 140/90, ale u rizikových pacientů se léčí už od 130/80
Státní zdravotní ústav píše: Za normální krevní tlak v klidovém stavu u zdravého člověka považujeme hodnoty 120-129/80-84 mmHg. Zpozornět bychom měli u opakovaně naměřených hodnot 130-139/85-89 mmHg, které jsou označovány jako zvýšený krevní tlak. Za hodnoty vysokého krevního tlaku jsou považovány hodnoty naměřené nad 140/90 mmHg. (Zdroj)
Stanovit hranici pro léčbu samozřejmě není jednoduché.
Je to volba mezi tím, že „včas podchytíme všechny rizikové případy“ a mezi tím, že „poblázníme půlku lidí, kteří možná léčbu nepotřebují“. Ale není to žádná konspirace.
Pro nás je hrozně důležité vědět, že jsme touto volbou ovlivněni a to, co může být dobré pro většinu nemusí být dobré pro vás. A naopak, co je dobré pro vás, nemusí být dobré pro každého.
Měření, které vám lékař asi neudělá
Se samotným měřením tlaku to také není tak přímočaré, jak se zdá. Běžný tlakoměr je sice rychlý a levný, ale má své mezery — a ty mohou výsledek hodně zkreslit.
Nejznámější je takzvaný „syndrom bílých plášťů“. (Wikipedie) Někteří lidé v ordinaci zareagují čistě tělesně. Tělo si všimne lékaře, bílého pláště, pocítí obavu a tep se zrychlí. Tlak vystřelí. Naměří se třeba 155/95 — a doma, kde ti samí lidé sedí v klidu na pohovce, by jim vyšlo 130/80.
Není to vzácnost. Odhady mluví o patnácti až třiceti procentech lidí, kteří mají v ordinaci vyšší tlak, než s jakým ve skutečnosti žijí. Tedy zhruba každý čtvrtý z těch, kteří dostanou nálepku „vysoký tlak“.
Existuje i opačný problém. Skrytý vysoký tlak. (Zdroj) V ordinaci máte normální čísla. Doma, v práci, po ránu, večer před spaním váš tlak létá do výšin a jedno měření jednou za rok či za dva nemá šanci problém zachytit.
Co s tím?
Jednoduché řešení je domácí měření. Sednete si pár minut v klidu, opřete se, nemáte před sebou kávu ani cigaretu. A opakovaně se změříte.
Existuje ale ještě měření, které přímo ukáže pružnost tepen. Říká se mu rychlost pulzní vlny. (Zdroj)
Funguje to jednoduše: impulz, který srdce vyšle, se po tepně šíří jako vlna. U mladé pružné tepny postupuje pomaleji — pružná stěna ji tlumí. U staré tuhé tepny postupuje rychleji — žádná pružnost ji nezpomaluje.
Toto měření je podle některých kardiologů dnes lepší předpověď budoucích problémů než samotná čísla z tlakoměru. Jenže u praktického lékaře ho neuvidíte. Ne proto, že by bylo špatné, ale proto, že běžný tlakoměr je rychlý, levný a každý ho má.
Co dělá tepnám dobře
Když je vysoký tlak důsledek, dává smysl pracovat na příčině. Tedy na tepnách. A tady mě překvapilo, jak dobře jsou některé jednoduché věci podložené.
Pohyb
Pravidelná chůze, plavání, jízda na kole — všechno, při čem se mírně zadýcháte a co děláte aspoň půl hodiny denně.
Velký souhrn dvou set sedmdesáti studií (Edwards a kol., BJSM 2023) ukázal, že u hypertoniků sníží pravidelný vytrvalostní pohyb systolický tlak v průměru o sedm jednotek, diastolický o pět a půl. To je víc než průměrný účinek nasazení prvního léku na tlak. Cvičení se zátěží – posilovna, gumy, cviky s vlastní vahou – funguje podobně.
Jeden typ cvičení mě překvapil: největší vliv na tlak měly cviky, při kterých jen držíte sílu bez pohybu. Třeba dřep, kdy se opřete zády o zeď, ohnete kolena a vydržíte minutu. Nebo silně stisknete a držíte rukojeť.
Zdravá váha
Tady je to jednoduché. Velký souhrn pětadvaceti studií u skoro pěti tisíc lidí (Neter a kol., Hypertension 2003) ukázal, že každé kilo dolů znamená přibližně jednu jednotku tlaku dolů. Pět kilo dolů znamená pět jednotek. Větší úbytek, větší efekt. Pokud máte nadváhu, je to nejjednodušší a nejlevnější páka, kterou máte v ruce. Držet zdravou váhu má prostě mega vliv na zdraví.
Sůl a draslík
Snížit sůl pomáhá většině lidí, ale jen o pár jednotek. Konkrétně: pokud člověk se zvýšeným tlakem omezí sůl asi o šest gramů denně (tedy zhruba čajovou lžičku), klesne mu systolický tlak v průměru o pět jednotek (Aburto a kol., BMJ 2013).
Český průměr je dvanáct až patnáct gramů soli denně, dvakrát až třikrát víc, než doporučuje WHO. Hlavní zdroj nejsou slánky, ale pečivo, uzeniny, sýry a hotová jídla.
Co je možná stejně důležité a o čem se mluví míň: zvýšit draslík. To znamená víc zeleniny, brambory, fazole, banán, špenát.
Stejná analýza ukázala, že zvýšení draslíku o dva gramy denně sníží u hypertoniků tlak v průměru o skoro pět jednotek. To je srovnatelné s tím, co dělá omezení soli.
Méně alkoholu
Pravidelné pití piva nebo vína tlak zvyšuje. Pokud každý večer lijete, asi k tomu máte dobrý důvod a dlouhověkost moc neřešíte. Ale je dobré vědět, že když míru alkoholu snížíte, můžete sledovat snížení tlaku několik jednotek dolů.
Meta-analýza Roereckeho a kolegů (Lancet Public Health 2017) ukázala, že kdo pije víc než dvě sklenice denně a podaří se mu pití zhruba na polovinu snížit, dostane systolický tlak v průměru dolů o tři až pět jednotek.
Spánek
Lidé, kteří chronicky spí méně než šest hodin, mají častěji vysoký tlak. Meta-analýza šestnácti studií u skoro šesti set tisíc lidí (Wang a kol., 2012) ukázala u krátkých spáčů zhruba o pětinu vyšší riziko, že se hypertenze rozvine.
Ti, kdo trpí spánkovou apnoe (v noci přestávají dýchat) mají vysoký tlak skoro vždycky a léčba apnoe maskou CPAP průměrně snižuje tlak o dvě až pět jednotek.
Žádná ze zmíněných věcí není převratná. Jsou to obyčejné rady. Ale když je dáte dohromady, máte v ruce páku, která bývá v péči o srdce a cévy u většiny lidí daleko důležitější než jedna pilulka.
Léky?
Nechcete se omezovat? Není problém. Lékař předepíše pilulku a všechno bude super. Nebo taky jen zamaskujete příznaky a problém nevyřešíte.
U lidí s vysokým rizikem – po infarktu, s velmi vysokým tlakem, u diabetiků – léky reálně prodlužují život. Velký souhrn studií (Ettehad a kol., Lancet 2016) ukázal, že každé snížení systolického tlaku o pět jednotek znamená pokles velkých kardiovaskulárních příhod přibližně o desetinu. Studie SPRINT u rizikových dospělých nad padesát let zaznamenala při intenzivnější léčbě pokles celkové úmrtnosti o čtvrtinu.
Méně jednoznačné je to ale na druhém konci. U lidí s mírně zvýšeným tlakem (140–159) bez dalších rizikových faktorů se revize dat neprokázala redukci úmrtnosti. (Zdroj Diao a kol.) A s tím mám problém, protože i této skupině se často automaticky předpisují léky.
Nemyslím to tak, že léky jsou vždy špatně. Ta situace není položena tak, že „léky brát nebo ne“. Je potřeba si pokládat otázku „jaké je moje konkrétní riziko a jaké snížení toho rizika mi lék přinese a na úkor čeho“.
Co si z toho odnést
Tlakoměr měří jedno číslo. Ne příčinu, ne stav cév, ne metabolický kontext, ne riziko, ne kvalitu života. Jen číslo.
Vysoký tlak stojí za pozornost, ale není to nemoc ve smyslu zápalu plic. Je to dlouhodobý stav a rizikový faktor, který má smysl chápat, ne se jím nechat strašit ani ho ignorovat.
Lékaři to s námi v principu myslí dobře. Ale do 10minutové návštěvy se nedá vměstnat vysvětlení, jak fungují velké tepny, jak se měřit doma a jak životní styl ovlivňuje náš tlak. Takže se to u většiny lidí zjednoduší na předpis a kontrolu za půl roku.
Na začátku jsem zmínil tchána, který zemřel ve svých 74 letech na ucpanou krční cévu. Sledoval svůj tlak několikrát denně, ale neřešil příčinu. Když máte horečku a budete si měřit teplotu každou chvíli, také se nic samo o sobě nestane.
Byl by tu déle, kdyby se nespokojil s tím, že zobe prášky, a byl „donucen“ se sebou něco dělat? Těžko říct. Každopádně pro mě znamená dlouhodobé zobání léků zvednutý prst.
Pokud chcete žít dlouho a kvalitně, nechcete se spokojit se slepou důvěrou „mám 140 na 90, tak beru léky“. Chcete poznat celý příběh a hlavně v něm hrát hlavní (aktivní) roli.
Krevní tlak je důležitý, ale důležitější je to, co ho způsobuje. S tím totiž něco můžeme udělat a pak měřit, zda to pomáhá nebo ne.
A jaký krevní tlak máte vy?
Řešíte ho nebo ne? Berete léky na tlak? Máte něco co vám funguje? Napište mi do komentářů své zkušenosti, ať už pozitivní či negativní.
Dobrý den pane Krajňák,
váš článek se mi líbil, nejste jako lékaři, kteří hned předepisují léky na tlak. Ale zabýváte se i příčinami. Ale jednu poznámku mám. Ten tlak je potřeba VYLéčit. Mohly by se kombinovat léky na elasticitu cév a na tlak. Ale jen dočasně. Pak by byl problém vyřešen.
Děkuji za komentář. Ta problematika tlaku vůbec není jednoduchá a trochu se pod jedním číslem právě zjednodušuje. Stejně jako stárnutí cév je pouze jedna z příčin vysokého tlaku. Jiná je situace u mladšího se 140/90 a jiná u staršího. Jiná u menšího a jiná u vyššího. Jiná u běžné postavy a jiná u obézní. Někdy léky mohou zachránit život, ale to podle mě nestačí, a jak píšete a já s Vámi souhlasím, je dobré hledat VYléčení.
Je mi 37 let, ja se lecim s hypertenzi asi rok a pul, od 1/2026, jsem zhubla 10-11 kilo, skace to, beru to jako zmenu zivotniho stylu, ne jako dietu, leky na vysoky krevni tlak beru, uz se nezvysuji davky, nastesti neberu velkou davku, mam tlakomer, ktery dela i EKG, byl sice drahy, opravdu je lepsi investovat.
Dobrý den,
Petro pro mě super článek.
Děkuji
Dobrý den, článek se mi velmi líbil a jeho obsah protvrzuje to, co si už dlouho myslím. Je mi 74 let, celý život jsem sportoval, i nyní hraji tenis, pracuji na zahradě, stále ještě učím na půl úvazku na VŠ a moc mě to baví. Měl jsem z hlediska vypětí dost náročná povolání jako ředitel několika špičkových uměleckých těles, fakt to nebyla procházka růžovým sadem, jak si mnoho lidí myslí, ale já byl workoholik, práce mě bavila a nevadilo mi, že jsem vlastně po celý život žil víceméně ve stresu. Držela mě rodina a sport, jako skvělá relaxace. Před cca 30 léty jsem měl v zaměswtnání náhlou slabost, byl jsem odvezen do nemocnice, ale žádný kardiologický problém typu infarkt apod. se neobjevil – vrátil jsem se po několika dnech do práce. Jenže po přechodu do ambulantní péče mi byl diagnostikován vysoký tlak, a tak jsem začal brát prášky, které do dnešní doby beru neustále, na tlak kombinaci 4 léků, před třemi léty lék na ředění krve a dlouhodobě už také Rosucard jako prevence na cholesterol. A také mi doktorka stále nutí kalium, 3 tablety denně. Vypadá to hrozivě, přesto se zejména v poslední době necítím moc dobře, což je nepochybně důsledek stárnutí, ale stále více si myslím, že i množstvím léků. Jeden lékař mi řekl, že prevence po šedesátce je nesmysl… V posledním roce jsem zhubl o 10 kg, na výšku 187 mám nyní 93 kg. Snažil jsem se v minulých létech jaksi snižovat léky, vždy při hubnutí to jde. A stále jsem se hýbal (nyní asi rok příliš nemohu kvůli problému s koleny, v lednu reimplantace levého kolene, za týden reimplantace pravého). Doufám, že léto už bude skvělé. Moc se „vykecávám“, promiňte, ale chtěl bych znát Váš názor na snižování množství léků při stálém monitoringu tlaku. To množství má samozřejmě vedlejší účinky, které pociťuji. A druhá otázka: výška tlaku je dle mého velmi individuální, já cítím, když mám vlastně „správný“ tlak (např. celé dopoledne po ranní dávce léků), že jsem fyzicky oslabený, teprve později se to srovnává. Zdravím a děkuji za článek.
Dobrý den, Iljo, děkuji za Váš komentář. Abych odpověděl na obě otázky. Za prvé snižování léků dává smysl, obzvlášť když hubnete, sportujete a sledujete se. Ten tlak se nezmění ze dne na den, ale spíš je důležité podle mého sledovat týdny a měsíce a ty porovnávat. Doporučuji psát si deník, protože člověk spoustu detailů zapomíná. A u té druhé otázky vlastně popisujete, co jsem trochu naťukl v článku. Tělo zvyšuje tlak z nějakého důvodu (např. stárnutí) a my jdeme proti němu a cítíme ty věci, proti kterým nás tělo chtělo chránit. A je to zmiňované i jako „vedlejší účinky“. Typicky je to nízký diastolický tlak, který vede ke slabosti, motání a v důsledku k nehodám, které ve stáří mohou člověka znehybnit. Není to prostě jednoduché a musíme vyvažovat přínosy a rizika. My sami, doktor to za nás neudělá. Ne protože by třeba nechtěl, ale nemá na to takový prostor. Naše zdraví je hlavně naše zodpovědnost. Přeji Vám hodně zdraví