Před 3 měsíci jsem slíbila, že dám vědět, jak bojuji s inzulinovou rezistencí, což je tak trochu začátek cukrovky.
Tento týden jsem po čtvrt roce byla opět na krevních testech.
Výsledek?
Hodnoty indexu mé inzulinové rezistence (HOMA-IR) se snížily o polovinu a jsou těsně nad normálem.
Příchod cukrovky typu II zastaven. A jako bonus mám dole 10 kg 🙂
Jaké to byly 3 měsíce?
Krušné a náročné, ale vlastně skvělé.
Ráda bych se s Vámi podělila s 5 pozitivními postřehy, 3 negativy, které mě stále dráždí, a 3 překvapení, o kterých jsem nevěděla.
První kvartál s inzulinovou rezistencí
Je mi 48 let, sportuji a snažím se žít zdravě.
Když jsem v dubnu otevřela výsledky z laboratoře, a viděla patologický výsledek HOMA-IR, tedy indexu inzulinové rezistence, byl to šok.
Psala jsem už o tom v článku Inzulinová rezistence: od prvotního šoku po jasný plán.
Tak plán na další 3 měsíce byl jasný.
Nechtěla jsem hned vsázet na léky na předpis.
Rozhodla jsem se tento trend k cukrovce II. typu zvrátit přirozeně.
Pomocí úpravy jídelníčku a doplňků stravy.
Takže jsem se rozhodla držet keto dietu.
Základní princip této diety je dramatické snížení sacharidů. To způsobí, že tělo nebere energii ze sacharidů, ale z tuků.
Pokukovala jsem také po SCD dietě, ale ta nějaké sacharidy povoluje a pro mě bylo důležité je zcela vyškrtnout.
Chtěla jsem na inzulinovou rezistenci zaútočit tím nejtěžším kalibrem. Zvolila jsem tu nejpřísnější variantu keto diety, která se pohybuje někde okolo 20 g sacharidů za den.
Vedlejším benefitem pro mě osobně pak byl navíc i fakt, že začaly mizet kila. Hlavně viscerální tuk na břiše.
Index inzulinové rezistence mám pořád zvýšený, ale už jen minimálně a věřím, že za další 3 měsíce už bude úplně v normálních hodnotách.
Našla jsem si totiž cestu, která mě dovede k cíli – žít normální život bez cukrovky. Cukrovka je totiž jeden z nejčastějších zabijáků a zároveň podhoubí pro spoustu dalších nemocí.
Je mi jasné, že moje cesta nemusí fungovat pro každého. Pro mě osobně jsem ale konečně našla recept, který mě funguje. A proto se ho chci držet i nadále.
Důležité upozornění: následující řádky určitě nejsou návodem, který bude fungovat všem. Ani nemají být návodem, aby se každý hned bezhlavě pustil do keto. Každý by si měl sám zhodnotit a najít svoji cestu s ohledem na své zdraví. Případně se poradit s lékařem, pokud se léčí s nějakým onemocněním.
Proč to tedy píšu?
Je to moje zkušenost, která možná ukáže jednu možnou cestu. Možná přinese nějaký ten „aha“ moment. Pomůže Vám se zamyslet, jestli nějaká změna ve Vašem životě nemůže přinést velkou výhodu.
Pozitiva nového režimu
Tak nejprve pozitiva mého nového režimu.
1. Nemám hlad ani chutě na sladké
Omezila jsem sice sacharidy, ale paradoxně jsem neměla chutě na sladké.
Ono totiž když si k snídani dáte vajíčka, k obědu kus masa a večer misku vývaru, tak všechna tato jídla Vás zasytí.
A v ten moment nemáte potřebu lovit ve špajzu nějakou čokoládu.
Ano, také jsem tomu nevěřila, dokud jsem to nezažila na vlastní kůži.
2. Zlepšilo se trávení a zažívání
Nevím, jestli jsem to čekala, ale brutálně se mi zlepšilo trávení.
Moje tělo pozitivně reagovalo na to, že nemusí trávit veškerý ten cukr, rozkládat škroby, atd.
Takže jsem se cítila krásně, lehce.
3. Zjednodušil se můj jídelníček
Základem mého jídelníčku se stala:
- vejce
- tvaroh
- maso
- zelenina (okurka, rajče, ředkvičky)
- jako přílohy květák a cuketa v nejrůznějších podobách
- vývar: kuřecí nebo hovězí
- ovoce: maliny, jahody, borůvky
Díky tomu jsem měla jednodušší nakupování a vymýšlení toho, co budu jíst.
4. Váha konečně začala klesat padat
Vedlejším benefitem toho byla mizející kila. Ta mě trápila už roky. Vyzkoušela jsem toho hodně, ale ani ťuk.
Těch prvních 6 týdnů jsem ubrala 7 kilo, a všechno to byl hlavně viscerální tuk.
Druhých 6 týdnů jsem přidala další 3 kila, takže celkem 10. Což je super.
Dokonce i má výživová poradkyně je strašně překvapená.
5. Stále udržuji svůj cvičební režim
Měla jsem obavu, že když vyhodím se svého života cukry, že nebudu mít dost energie.
Opak je pravdou.
Stále chodím 3x týdně do posilovny. Ne na kardio, ale na sílu.
Užívám si jízdy na kole, pochody venku i „dřinu“ na zahradě.
I přestože nemám ideální spánek, mám spoustu energie na vše, co chci.
Negativa mého režimu
Ne všechno ale bylo pozitivní.
1. Dostavila se typická „keto chřipka“
Tělo prostě negativně reaguje na to, když mu seberete jednoduchý zdroj energie.
Čekala jsem to sice během prvního týdne, ale paradoxně se dostavila až pátý týden.
Projevovala se nějak podobně jako chřipka, takže zimnice, bolest hlavy, teplota, ale i zvracení, průjem, trávicí problémy.
2. Bez přípravy a krabiček se neobejdu
Alfa a omega úspěchu je připravovat si jídlo dopředu a mít pořád v lednici dostatek masa, vajec a zeleniny.
Protože když jste třeba někde na výletě, nebo si prostě neuvaříte oběd, tak si nikde nic nekoupíte.
Je neuvěřitelné, v čem všem je cukr. Třeba v koření na kuře bych ho fakt nečekala.
3. Experimenty a pokušení mě brzdí
Když po šestém týdnu odezněla keto chřipka, při které jsem úmyslně navýšila sacharidy, tak bylo těžké se vrátit do režimu.
Už jsem byla borec, který všechno ví a zná a tak jsem začala zkoušet, kam až můžu zajít.
Tu víc ovoce, tu místo polévky k večeři plátek chleba se šunkou, třešně k večeři, když bylo venku 40 stupňů.
Výsledek neměl asi vliv na inzulinovou rezistenci, protože sacharidy byly snížené i tak, ale stagnovala díky tomu váha.
Co mě naopak překvapilo?
Jídelníček už si nějaký čas hlídám, a zároveň o keto dietě jsem si hodně nastudovala, ale přesto se objevilo pár aha momentů.
1. Cukr je všude kolem nás
Když začnete víc koukat na složení výrobků, hlavně na takovou tu tabulku s energetickými hodnotami, tak mě přijde, že ve všem je mraky sacharidů. Nejenom cukru, ale sacharidů obecně.
Přísná keto dieta je hodně omezující (20 g sacharidů na den), a proto se mi jídelníček smrsknul na opravdu základní potraviny jako vajíčka, maso, tvaroh, vybranou zeleninu, vývar (bez nudlí) a s minimem zeleniny zahuštěný vajíčkem.
A i přesto v těchto základních potravinách za den nasbíráte třeba 13 g sacharidů, takže na ovoce ani nic jiného tam moc prostoru nezbývá.
2. Květák a cuketa jako jediné přílohy
Do keto diety nezapadají běžné přílohy jako rýže, brambory, těstoviny nebo luštěniny.
Takže mi zůstal jen květák a cukety, takže nejrůznější placičky s vajíčkem a sýrem byl na denním pořádku.
Případně jsem si užívala jen nakrájenou čerstvou zeleninu.
3. Přenastavit si hlavu je těžké
Omezený výběr potravin a potřeba neustále sledovat etikety je omezující.
Zatím stále bojuji s tím, že si něco odepírám, musím pořád sledovat, co chci jíst.
Protože zvyk sáhnout po tom, na co máte chuť nebo si chcete dát občas, zafungoval v můj neprospěch.
To uvědomění si, je pořád něco, co se učím.
Vím, že budu pokračovat
Hrozba inzulinová rezistence je tu stále. Moje buňky i nadále nedostatečně reagují na inzulín.
Za pouhé 3 měsíce se to hodně zlepšilo. Takže vím, že jsem na dobré cestě a budu v ní určitě pokračovat.
Kromě zlepšení hodnoty inzulinové rezistence jsem totiž zaznamenala i více energie, s méně kily se lépe hýbu, 10 kilo už je znát.
Od doby, co jsem začala s keto se zvýšila moje variabilita tepové frekvence (HRV). To je ukazatel celkového zdraví a zároveň důležité pro kardiovaskulární zdraví.
Věřím, že se to bude ještě zlepšovat.
Na čem chci určitě ještě zapracovat je rozšířit svůj jídelníček. Najít nové chutě a nové kombinace, díky kterým se jídelníček bez přemíry sacharidů stane novým normálním jídlem.
A za tři měsíce budu zase nejen o pár kil lehčí, ale hlavně se zdravě reagujícími buňkami na inzulin.
Už teď mám radost, že jsem do téhle výzvy s úpravou jídelníčku šla a nemusela jsem vyrazit k lékaři pro léky na snížení cukru.
Máte otázky nebo podněty?
Klidně mi napište, jaké máte zkušenosti dietami a zlepšováním zdraví přirozenou cestou.
Napsat komentář