Mentální síla není talent. Je to trénink.

Co mají společného vrcholový sportovec bez nohy, lyžařka pod tlakem manžela-trenéra a potápěč pod ledem?

Tři velmi různé příběhy. Tři velmi různí lidé. Na jednom festivalu.

Seděla jsem před podiem Longevity Festivalu v Praze a pozorně poslouchala.

Šárka Strachová, česká lyžařská hvězda.

Jiří Ježek, paralympijský cyklista bez nohy.

David Vencl, potápěč, který se ponoří tam, kam normální člověk ani v myšlenkách nechce.

A všichni tři řekli v podstatě totéž.

Těla máme všichni natrénovaná na maximum. Rozdíl dělá už jenom hlava.

Co mají společného?

Nikdo z nich se s tím nenarodil. Všichni na tom museli pracovat. Sami. S odborníky. Se selháními. S momenty, kdy to nefungovalo.

Tam, kde se výkonnostní křivky fyzicky přiblíží na dosah, vyhraje ten, kdo má silnější hlavu. To není fráze. To je výzkumem podložená realita.

Mentální trénink je dnes u profesionálních sportovců naprostou samozřejmostí. Na svou hlavu bychom neměli zapomínat ani my „obyčejní“.

David Vencl: pod ledem v naprostém klidu

111 metrů. Na jeden nádech. Při dvou stupních Celsia. (Wikipedie)

David Vencl. Český freediver a světový rekordman. Stojí přede mnou v tričku, mluví klidně, skoro vesele. Jako by popisoval nedělní procházku se psem, ne výkon, při kterém se většina z nás doslova zadusí hrůzou.

A já si říkám: tenhle člověk musí být jiný. Musí mít něco, co ostatní nemají. Nějaký gen odvahy. Nebo prostě chybí mu pud sebezáchovy.

Pak začal mluvit. A já jsem pochopila, že se úplně mýlím.

Pro logiku je to nemožné. Tělo bije na poplach. Instinkty velí — vynoř se, utíkej, dýchej.

David říká, že fyzicky na to má. Výdrž plic, kondice — to není problém. Problém je dostat tělo do klidu. Přesvědčit nervový systém, že je to bezpečné. Umlčet ten poplach.

A jak to dělá? Rutinami. Rituály. Stejnými věcmi, ve stejném pořadí, pokaždé.

Před každým ponorem. Před každým tréninkem. Mozek se postupně naučí, že tato sekvence znamená: je to bezpečné, je to zvládnutelné, jsme v pohodě.

Zní to jednoduše. Není to jednoduché. Ale funguje to — a není to výsada freedivera. Funguje to pro každého, kdo se naučí svůj vlastní rituál klidu.

Šárka Strachová: tlak, který ji málem zlomil

Šárka na Longevity Festivalu mluvila otevřeně. Její manžel byl zároveň jejím trenérem. Kombinace, která funguje jen málokdy a málokde. (Wikipedie)

Tlak byl enormní. Výsledky, vztah, očekávání — všechno splynulo dohromady. Šárka přiznala, že dlouho nevěděla, jak s tím nakládat. Jak oddělit sport od života. Jak vůbec dýchat, když je každý závod zároveň osobní.

Naučila se to. Ale ne za týden, ne sama, a ne bez pomoci.

V pozdější části kariéry přišel mentální kouč. A to, říká Šárka, byl zlom. Naučila se rozpoznat, kdy je tlak zdravý a kdy ji ničí. Naučila se techniky, jak se zklidnit před startem. Jak nepřenášet pracovní stres do soukromí — a naopak.

Mentální odolnost se dá naučit. Ale chce to čas a vedení.

Jiří Ježek: když tělo brzdí hlavu

Jiří Ježek přišel o nohu v 11 letech. Před tím chtěl být fotbalistou. Pak se stal paralympijským šampionem na kole. Pak v roce 2014 málem zemřel a musel přestat. (Wikipedie)

Mohli bychom to nechat takhle a říct — to je výjimečný člověk. Ale Jiří sám říká, že výjimečnost není v tom, že mu chybí noha. Je v tom, jak se rozhodl s tím pracovat.

Na Longevity Festivalu mluvil o tom, co dnes považuje za klíčové: sportovci mají dnes fyzicky téměř stejné předpoklady. Tréninkové metody jsou standardizované. Výživa je věda. A přesto jsou výsledky různé.

Rozdíl je v hlavě. Vždy.

Jiří dnes pracuje jako mentální kouč. A říká, že právě tato zkušenost — naučit se ovládat mysl pod tlakem — je přenositelná. Nejen na závodní dráhu. Do práce, do rodiny, do každodenního života.

Dobrá zpráva? Mozek je plastický. Mentální návyky se dají přepsat. V každém věku. Stačí vědět jak a vydržet u toho.

Co na to říká věda

Mentální trénink není novodoba módní vlna. Výzkumy v oblasti sportovní psychologie se tímto tématem zabývají desítky let.

Vědci zjistili, že mentální vizualizace — tedy představování si výkonu v mysli — aktivuje v mozku stejné nervové dráhy jako samotný fyzický trénink. Jinými slovy: mozek nerozlišuje mezi tím, zda to děláte, nebo zda si to jenom živě představujete. *(Zdroj: Pascual-Leone et al., Journal of Neurophysiology, 1995)*

Jiná studie z roku 2002 zjistila, že mentální odolnost je z velké části naučená vlastnost, nikoli vrozená. Vědci Jones, Hanton a Connaughton identifikovali konkrétní složky, které ji tvoří: zvládání tlaku, sebedůvěra, soustředění a motivace. A všechny lze trénovat. (Zdroj: Jones, Hanton & Connaughton, Journal of Applied Sport Psychology, 2002)

Chronický stres přitom mentální odolnost aktivně rozkládá. Dlouhodobě zvýšená hladina kortizolu — stresového hormonu — zhoršuje paměť, soustředění a schopnost rozhodovat se pod tlakem. Proto péče o stresovou osu není luxus. Je to základ.

Jak začít trénovat hlavu (i když nejste olympionik)

Dobrá zpráva: nepotřebujete rekordní výkon pod ledem. Stačí začít u sebe, u svého každodenního tlaku.

Všichni tři řečníci z festivalu mluvili o podobných věcech — každý jinými slovy, ale se stejnou pointou:

1. Najděte si rituál klidu. Jedno nebo dvě věci, které děláte vždy před tím, co vás stresuje — před důležitou schůzkou, před konfliktem, před výzvou. Mozek si zvykne.
2. Pracujte s dechem. Zpomalený výdech aktivuje parasympatický nervový systém. Čtyři vteřiny nádech, šest vteřin výdech. Klidně v tramvaji.
3. Rozlišujte tlak, který posiluje, a stres, který ničí. Zdravý tlak nás posouvá. Chronický stres nás ničí. Schopnost rozlišit mezi nimi je sama o sobě trénovaná dovednost.
4. Zvažte pomoc. Mentální kouč nebo terapeut není slabost. U vrcholových sportovců je to dnes standard. Pro nás ostatní je to nejúčinnější zkratka.

Hlava se dá posílit

David, Šárka, Jiří. Tři lidé, tři různé příběhy.

Jedna společná lekce: mentální síla není dar od přírody. Je to výsledek práce.

Každý z nás má svou osobní „výzvu pod vodou“ — situace, ve které nás tělo i mysl přesvědčují, že to nejde.

A každý z nás se může naučit v té situaci zůstat v klidu. Ne bez tréninku. Ale s ním.

A jak jste na tom Vy?

Máte svůj rituál, který Vám pomáhá zvládnout tlak? Nebo stres zatím vyhrává?